_edited.jpg)
Historie plemene Birmy posvátné
Krásná legenda, která se váže k tomuto zvláštnímu plemenu, podporuje teorii vzniku tohoto plemene, že Birmy pocházejí z jihovýchodní Asie, z oblasti Kampučie. První pár dovezený do Evropy pocházel údajně z této jihovýchodní Asie, ale nezachovali se po něm žádní potomci.
Další a patrně jediný pár byl dovezen do Evropy manželským párem, jako dar z Tibetského kláštera, kde byla údajně Birma vyšlechtěna z dlouhostrsté dvoubarevné kočky (bicolour) a Siamky, ke kterým se váže minulost chrámových koček, jež hlídaly drahé kameny zde ukryté a z dalších přikřížených plemen) pro Francouze Auguste Pavie a angl. majora Gordona Rusella, kteří pomohli kněžím v klášteře bránit klášter při jeho přepadení. Kocour Madalpour cestou do Francie zemřel, zbyla pouze březí kočička Sita, která dala základ a budoucnost tomuto nádhernému plemeni. Jiná varianta legendy nám předkládá možnost, že muž jménem Vanderbilt koupil Svatou Birmu od bezbožného služebníka. Zda je tato verze pravdivá, či snad existuje nějaká další, nám však, zdá se, bude již navěky utajeno.
'Chat de Birmanie'.
Diplomová práce Philippa Jumauda (1925), později vydaná pod názvem Les Races de Chat, obsahovala tuto velkolepou fotografii nápadné Barmské kočky.
Dalším přikřížením za doby druhé světové války, kdy Birma jako plemeno opět prakticky vyhynula, se podařilo získat potomky, díky nímž toto plemeno uchvacuje dodnes mnoho očí i srdcí kočičích obdivovatelů. Byla to dlouhá a pracná cesta, aby se chovem dosáhlo opět standardů, které má toto plemeno vykazovat.
Jaký je zcela pravdivý a skutečný původ tohoto plemene, to zůstane, zdá se, zahaleno závojem otázek a dohadů, prostě tajemstvím. Opravdový původ Birem je však nejasný, avšak předpokládá se, že Birma vznikla ve Francii kolem roku 1920, kdy byla tato překrásná kočka vyšlechtěna křížením koček Siamských s Perskými a přikřížením s domácími kočkami, které měli bílé ponožky. Toto dokládá i známá chovatelská Birem a mezinárodní posuzovatelka FIFé Hanne Sofie Sneum z Dánska, která se pokusila o co nejvěrohodnější dopátrání předků Birmy a sestavila jakýsi první rodokmen, z něhož plyne, že kolébkou Svaté Birmy by měla být podle všech doložených důkazů Francie. V roce 1925 uznala Fédération Féline Française Birmu jako samostatné plemeno se statutem CAC.
Postupně začali krásu Svaté kočky z Barmy objevovat i chovatelé koček za hranicemi Francie. I další literatura uvádí, že první sealovou (černohnědou) Birmu Poupée de Madalpour vystavil v Paříži v roce 1926 jistý Leotardi z jižní Francie. Za nejslavnější Birmy z doby před druhou světovou válkou se tak považují Poupée de Mandalpour (rok 1926), Manou de Mandalpour (rok 1927) a Dieu d´Arkan (rok 1930). V období druhé světové války se Birma opět málem vytratila, její chov se prakticky zastavil. Plemeno bylo uznáváno postupně i v dalších zemích světa až kolem roku 1950, kdy byl chov Birem ve Francii považován již za stabilizovaný. Poptávka po Birmách se zvyšovala a to nejen ve Francii, ale také v Německu, Belgii, Holandsku, Švýcarsku, Anglii. V roce 1959 byla první Birma importována do USA, kde ji CFA uznala v roce 1967. V roce 1969 byly první Birmy zaznamenány také ve Švédsku a roku 1970 v Dánsku. Protože chovná základna Birem byla od počátku velice malá, na jejím rozšíření se jistě podílela různá plemena koček. Nejen, že původ je vázán k dlouhosrstým kočkám bicolourům a Siamkám, ale již před druhou světovou válkou se Birmy pářily s Khmery (Perské kočky s odznaky). Po druhé světové válce se omezená chovná základna musela zase uměle zvětšovat, opět za pomoci jiných plemen (pravděpodobně opět Siamka i Peršanka a kočka domácí s bílými ponožkami). Jak je vidět, plemeno si i přes veliké útrapy a složitost chovu zachovalo poměrně stabilní typ, jen ty typické bílé ponožky nadále trápí, tak jako po dlouhá desetiletí, i dnešní chovatele, což ale neubírá vůbec nic z půvabu a nádhery tohoto úžasného a fascinujícího plemene, které doslova si získává a doslova uchvacuje další a další obdivovatele.